Poezie

SILVESTR PO KRÁLOVSKU

Sotva zaznělo kuropění,
král už v koupelně stojí.

Po pevné stolici,
hned usedá na lavici.

Není to však jídelní,
neboť všude svíčky chybí.

A tak se zamyká ve své pracovně,
kompletní osvětlení hradu plánuje.

Času nazbyt nemá mnoho,
královna přijede již po O.

Návrh na křišťálový lustr zahazuje,
do sálu velké ohniště designuje.

Plány rychle finální podoby nabývají,
služky pro krále ovocnou snídani myjí.

Pokrm se zpozdit ani o minutu nesmí,
krále by popadlo rozhořčení.

Když nemá nic na práci,
všem káže o vodě a ovoci.

Večerní slavnost se již blíží,
král rozmístění svíček shlíží.

Pak na povel komorní je zapalují,
do sálu první oslavenci vstupují.

Všichni žasnou nad tou krásou,
i královna ke králi pěje chválou.

Na Nový rok pak přípitek si dali,
král prozradil další plány.

Jeho proslov byl dlouhý a vážný,
krom plánů, zmínil se též o své paní.

Široko daleko bys hledal lepšího mluvu stěží,
a tak nikdo krále nepožádal o přerušení.

V království Snů na tuto slavnost vzpomínají,
se slzou v oku podrobnosti do dnes probírají.

ŠKOLNÍ LAVICE

Ve školní lavici tiše sedí,
o vykládané látce nic neví.

Jeho myšlenky jsou jediné,
sedět vedle své milé.

Ona však sedí ob lavici,
touží ho mít po své pravici.

Po celou vyučovací hodinu,
házeli po sobě pohledy přes třídu.

Náhle školní zvonek zvoní,
ohlašuje konec utrpení.

Oba se k sobě přitulili,
na své okolí nehleděli.

O pár minut déle,
cítili se jak v jednom těle.

Citové splynutí přerušil dusot,
vracejících se žáků dupot.

Byli zas nuceni k odloučení,
když začalo další utrpení.

MYŠLENKY NA VDÁVÁNÍ

Pošeptej mi můj milý,
do ouška ty noviny.

Ráda bych se dozvěděla,
kdy už budu tvoje žena.

Jistě pro mě někde máš,
šperk co vydá velkou zář.

Svatba bude v kostele,
připijem si z korbele.

Hostinu chci mít v motelu,
dorazíme tam v našem Opelu.

Pak záležet si dáme v noci,
ať jsou to tři statní kluci.

Rodinu chci mít velikou,
počítej i s blond dceřinkou.

Pěkně by ses o nás staral,
každý den do fabriky upaloval.

Tempo vydrž do penze,
víc se už po tobě nechce.

PROZŘENÍ

Když jsem byl malej nejmenší hoch,
nebyly žádné války vraždy ani hloh.

Mamka mě vodila za ruku parkem jsem lez,
po cestičkách kde rostly růže a černý bez.

Přede mnou okolní svět skrývala,
jen krásy přírody mi poodhalovala,

Já z toho nadšený pokaždé byl,
o cestě kolem světa stále snil,

Když se ze mě dospělý stal,
s nadšením po světě se vydal.

Prolezl jsem každičký kout,
stal se ze mě zážitků žrout.

Svět je jedno velké divadlo,
kde se hraje vše co tě napadlo.

Je jen takové jaké si přeješ,
svoji vůli nijak neobejdeš.

Proto teď matko klečím u tvého hrobu,
poraď mi jak najít do dětství chodbu.

ZAMILOVANÁ

Půlnoční polibek já chtěla mít,
s vysněným klukem na rande jít.

On však přednost jiné dal,
když z vlaku na mě zamával.

Ona točila se kolem něj,
jak anakonda had slizkej.

Já celičký víkend pro něj truchlila,
na svého milého stále myslela.

On ani řádek nenapsal,
už žádnou sms neposlal.

Celou dobu jsem o něm slyšela,
prý střídal holky od ledna do května.

Své úmysly k ženám netajil,
naopak se tím ještě chlubil.

Každá se po tom na něj vybodla,
když odcházela ani ahoj mu neřekla.

Když vyzkoušel každou z těchto dam.
Nakonec zůstal na pospas osudu sám.

ZEMĚ V OHROŽENÍ

Naše Země byla v ohrožení,
zbýval čas jen do kuropění.

K řídícímu pultu zasedl ňákej Ivan,
co byl s lodí rychlej jak průvan.

Krom jídla pití též důležité bylo,
že ještě na dynamit místo zbylo.

Když raketa opustila Zemi,
všichni jsme se radovali.

Letěla do hlouby vesmíru,
nalézt vražednou horninu.

Meteorit se k Zemi řítil rychlostí blesku,
strach nás nutil zahrabat se raděj do písku.

Snad se raketa trefila,
pokud však cíl neminula.

Pak cosi v dálce zajiskřilo,
v celém vesmíru to bíle vřelo.

Na Zemi jsme se měsíc modlili,
a pak úspěch pořádně zapili.

Z oslav stal se k dnešku zvyk,
z pár piv už nikdo nedělá povyk.

Pouze naše ženy skeptici ještě jsou,
denně nebe s teleskopem monitorujou.

MAKÁČ

Ráno makám na plovárně,
odpoledne zas vedle v pekárně.

Jako černej dřu do úmoru,
celej bílej vracím se domů.

Hlasité je kručení v mém břiše,
ihned vrážím do kuchyňské chýše.

Lednice vymetená prach studenou plotnu halí,
smutně hledím na nádobí co se v dřezu valí.

To si dělá prdel říkám si,
stará zas zmizela kamsi.

Náhle slyším kravál z obejváku,
dávaj závěr nekonečného dojáku.

Rychle tam běžím dnes nechci bejt hladovej,
takhle už to dál nejde povídám tej svej.

Zas běží stejnej seriál už mi to sere,
po páté to vidím jdi s tím do prdele.

No no no ty můj andílku,
zkouší to na mě polehounku.

Stojím před telkou stará nevidí,
uhni kousek doleva nervózně radí.

Přece se nedám odbít říkám si pro sebe,
zhluboka se nadechnu pustím se do tebe.

Ani mi nehne na svém trvám,
chci teplou večeři nebo si tě podám!

Stará se zvedla dokonce telku vypnula,
ho ho hó to bude rychlá domluva.

Mnu si ruce zatímco Marta kolem prošla,
když dveřmi práskla situace mi došla.

Prej už se to vydržet se mnou nedalo,
ať si na benzinku skočím pro žrádlo.

TAJEMNÝ

Já tajemný jsem,
chodím s velkým nosem,
tvými city jist si nejsem.

Ale to se hnedka změní,
až se o víkendu v křoví,
oba pomilujem a o poctivost,
spolu přijdem, jó jó jó!

ZLÉ OČI

Venku prší už se stmívá,
ona běží někdo se dívá.

Nic netuší nastupuje do autobusu,
přemýšlí co uvaří večer pro rodinu.

Tajemné oči ženu sledují,
myšlenky už hrůzný čin konají.

Autobus zastavil na zastávce,
žena vystoupila s kabelkou v ruce.

Vezmu to parkem pěší stezkou,
doma budu dříve s mou dcerkou.

Spěchala za sebou se nerozhlížela,
věděla že její rodina se na ní těšila.

Nic netušila velmi za svým děckem pospíchala,
příroda ženu mateřským pudem vybavila.

K domovu však už nedoběhla,
myšlenka v hrůzný čin se proměnila.

Oči se navždy zavřely,
své dcery se už nedočkaly.

TORNÁDO

Mračno déšť k tomu černá obloha,
to zas bude velká pohroma.

V předpovědi se vůbec nezmínili,
že taky tornáda dorazily.

Tašky trámy v dálce sousedovo vila,
lítaj věci i nad sto kila.

Očima zkouknu náš nevelký dvorek,
kde mám ksakru traktůrek?

Nádrž motor dokonce i přední kolo,
to vše během chvíle uletělo.

Když větrný mlýn zmizel v dály,
staré věci do šrotu tu pořád stály.

Kdo proč a jak to vše řídí,
že ty zbytečnosti neuletí.

Přece nepůjdu zítra traktor koupit,
z těch starejch věcí ho musím skloubit.

SLEPÁ SLÁVA

Přišlo to tak náhle slavnou se stala,
na svého milého se vykašlala.

A každého kluka co chtěla tak měla,
na veřejnosti se s ním ihned pochlubila.

Kluky balila aby je záhy opustila,
Na jejich zraněné city nehleděla.

A vše co od nich chtěla si vzala.
Až jednou se rozchodu nedožila.

LEJNO

To je vůl to je vůl,
že mu není rovno.

Všude kudy chodí,
rozmazává hovno.

NIKOLA TESLA

Tesla mnoho objevil,
ale ženský nebalil.

Všechnu svoji sílu,
podřídil svému dílu.

Bez drátů a do daleka,
proč by to nešlo teta?

A tak se v Colorado přihodilo,
že ho to přenést energii donutilo.

Když se to povedlo,
dostalo se to na světlo.

Na patentní úřad rychle běžel,
aby ho Edison zas neobešel.

Pak páni v černém přispěchali,
veškeré dokumenty mu vzali.

A tak lid musel bez patentu žít,
k Nikolovo mysli se přetrhla nit.

SOCIÁLNÍ PRACOVNICE

Nastal večer do práce spěchá,
nemyslí na rodinu peněz je třeba.

Postává zas u silnice,
v kapsách zahřívá ruce.

Oblečená jen do kabátu,
halí pod ním svou nahotu.

Kamion za kamionem kolem projíždí,
čas od času jí cestu zkříží.

Náhle jeden zastavuje,
řidič si to vyžaduje.

Se špatným svědomím nastupuje,
pocit nutnosti jí však utěšuje.

Po strávené noci s cizím mužem,
bere hotovost žádné placení šekem.

Slunce vylejzá život se probouzí,
občané vstávají ona domu musí.

Vědoma že peněz nazbyt nemá,
je z ní opět vzorná máma.

Jde si lehnout zcela unavená,
zítra musí být zas připravená.

SEXUÁLNÍ REVOLUCE

Sexuální revoluce,
všude kolem nás.

Štětky stojí u dálnice,
tělem lákaj nás.

Postávala tam blondýnka,
prdku jí halila sukýnka.

Pozval jsem jí k sobě domů,
souložil s ní o hranu stolů.

Při odchodu prachy chtěla,
celkem levná pro mě byla.

Kamarádům jsem jí doporučil,
a pak v ní opět smočil.

Nemohu bez toho žít,
nech si taky poradit.

Velkou zásobu kondomů,
vem si vždy sebou.

Ochrání tě před spoustou virů,
jinak pánbů s tebou.

DÁLKÁČE

Továrna na dálkáče,
zaměstnává samé sráče,

Nedivte se že nefungujou,
montujou je levou rukou.

Destičky čímsi osazujou,
ale součástky to nejsou.

Tlačítka žádné nemaj,
ani baterky tam nedaj.

Do krabic je balej záhy,
no nekup si hned dva páry.

ÚKLID

Kontejner před továrnu přistavili,
všem úklid celého oddělení nařídili.

Situace už neúnosná byla,
kam ses podíval samá bedna.

Každej kdo měl volné nohy ruce,
nasazen byl, šlo to hladce.

Pak nějakej prďola v audině černý,
dorazil do závodu a vyvolal zmatek velký.

Kontejner se musel šoupnout o pár metrů dál,
nakonec šlo o kilometry kdo to přeměřoval!

Z krátkodobé záležitosti zabralo to tejden,
hodíme se příště marod takhle už to dál nejde.

ŘEDITEL

Pleš, brýle, ouzká kravata,
k tomu černé sako, dlouhá kaťata.

V levé ruce kufřík, v druhé dřímá mobila,
hlavu plnou starostí, šéfovat je dřina.

Rychlou ranní kávu, pak na meeting žene,
oběd na stojáka a ve dvě již zas úřaduje.

Kolem šesté volá domů, rodinu tak kontroluje,
že to dneska zas nestihne, rychle se omluvuje.

Neuvěřitelné? Ale jděte. To je denní chleba.
Přihlaste se! Ať zkusíte život našeho ředitela.

BAZÉN

Slunce pálí jako kráva,
ze země se dere tráva.

Stará prej, to tě neodpustím,
pod olší posekat trávu musím.

Pak bazén z kůlny vytahuje,
voda hadicí do něj poputuje.

Soused to za oknem pozoruje,
opasek si už týdny utahuje.

Letos prej konkurenci mít budem,
řemeslníci se už ohánějí zdivem.

Dokonce i kurník s altánem padl,
na úkor bazénu to byl handl.

Za měsíc tu zapuštěný bazén stojí,
uznání se po vsi soused právem těší.

Stavba je to věru skvostná,
od paláce se to těžko pozná.

Ale v Praze jim to jedno není,
skrz úřady se dožadují povolení.

Soused dělá vše co může,
ale lejstro sehnat nemůže.

A tak přijíždí náklaďáky s betonem,
do bazénu to lejou širokým rigolem.

Soused se už dívat nemohl,
dočista se z toho pomátl.